Stále více lidí se přiklánělo k názoru, že udělali nenapravitelnou
chybu už tehdy, když slezli ze stromů. Někteří tvrdili, že chybou bylo
vůbec na stromy kdy lézt, že měli všichni pěkně zůstat v oceánech.
-- Douglas Adams: Stopařův průvodce po galaxii
Podíváte-li se do Galaktické encyklopedie na heslo Alkohol,
dozvíte se, že je to bezbarvá prchavá tekutina, která vzniká kvašením
cukrů. Encycklopaedia Galactica zaznamenává i euforizující účinky alkoholu
na jisté formy života na bázi uhlíku.
Stopařův průvodce po Galaxii se o alkoholu také zmiňuje. Říká, že
nejlepší existující drink je Pangalaktický megacloumák.
Vypít Pangalaktický megacloumák je podle Stopařova průvodce asi jako
nechat si vyrazit mozek z hlavy plátkem citrónu obaleným kolem masivní
zlaté cihly.
-- Douglas Adams: Stopařův průvodce po galaxii
Dálnice jsou zařízení, které umožňuje jistým lidem řítit se z bodu
A do B značnou rychlostí, zatímco jiní lidé se značnou rychlostí řítí
z bodu B do dobu A. Lidé, co bydlí v bodě C, který leží přesně uprostřed,
se občas musí divit, co je na bodě A tak úžasného, že se taková spousta
lidí z bodu B se jen třese na to, aby se tam dostali, a co je tak
zajímavého na bodě B, že taková spousta z bodu A stojí o to se tam dostat.
A často si přejí, aby se lidi už jednou ksakru rozhodli, kde vlastně
chtějí být.
Pan Prosser chtěl být v bodě D. Bod D neměl žádné zvláštní
umístění, byl to prostě kterýkoliv příhodný bod hodně daleko od bodů A, B
a C. V bodě D by měl pěknou chaloupku se zkříženými sekerami nade dveřmi a
trávil by příjemné chvíle v bodě E, což by byla vzhledem k bodu D
nejbližší hospoda. Jeho žena by samozřejmě chtěla popínavé růže, ale on
dával přednost sekerám. Sám nevěděl proč, ale sekery se mu prostě líbily.
-- Douglas Adams: Stopařův průvodce po galaxii
T. Pratchett: Nefalšovaná kočka
Kočky jsou ve skutečnosti silně ekologicky založené. Například:
a) Kočky nikdy nepoužívají spreje obsahující freony a neohrožují tedy
ozónovou vrstvu.
b) Kočky neloví tuleně. Lovily by je, kdyby věděly, co to tuleni jsou, a
kde je najít. Jenže to nevědí, a tudíž je všechno v pořádku.
c) Totéž platí o velrybách. Lidé možná krmí kočky velrybím masem, ovšem
kočky o tom nemají ani potuchy. Stejně tak by jim chutnal sekaný velrybář.
d) Antarktida? Kočky ji s klidem nechávají na pokoji.
Kočky však mají i stinné ekologické stránky:
Všechny kočky trvají na tom, že musí mít kožich z pravé kůže.
-- T. Pratchett: Nefalšovaná kočka
T. Pratchett: Lehké fantastično
Bedna těžce přistála na hromadě listí, ze dna vystrčila stovky
malých nožiček, neohrabaně se obrátila a podívala se na šamana. Je třeba
říci, že pochopitelně neměla obličej, ale i ve svém poblouznění si byl
šaman strašlivě jistý, že si ho prohlíží. A nebyl to vůbec přátelský
pohled. Je neuvěřitelné, jak hrozivě se dokáže zatvářit jeden klíčový
otvor a několik děr po sucích.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično
Ještě o kus dál v témže pralese prodělával jakýsi mladý šaman
jednu z nejzákladnějších částí svého výcviku. Snědl kus posvátné
muchomůrky, vykouřil několik omamných oddenků a opatrně si nasypal
a naprášil výtrusy tajemné houby do všech tělních otvorů. Teď seděl na
zkřížených nohou pod velkou borovicí a pokoušel se soustředit tak, aby
se dostal do kontaktu s tajemnými a úžasnými záhadami v srdci Bytí, ale
hlavně na to, aby si zastavil hlavu, která se mu bláznivě točila
a chystala se mu odšroubovat a odletět z ramen.
Před očima se mu roztočily modré čtyřstranné trojúhelníky. Občas
se usmál vědoucím úsměvem, aniž bylo čemu, a pronesl nějaké moudré
slovo jako "Oh!" nebo "Ahá!".
Pak se něco pohnulo ve vzduchu a stalo se něco, co později
popsal slovy "bylo to něco jako výbuch, jenže pozpátku, jasný?" a na
místě, kde předtím nebylo vůbec nic, ležela velká a otlučená dřevěná
bedna.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično
Užasl nad tím, že součet délky a výšky pyramidy dělený polovinou
šířky se rovná přesně číslu 1,67563, což je téměř na chlup
1237,98712567-násobek rozdílu vzdálenosti Zeměplochy od Slunce a váhy
malého pomeranče.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično
Vaverka se s výkřikem "elfové!" vrhl napříč místností k myší díře a zmizel.
"Co budeme dělat?" rozhlížel se Dvoukvítek.
"Zpanikaříme?" navrhl Mrakoplaš s nadějí.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično
Samozřejmě že jako druidi všude a kdekoliv, i oni věřili
v harmonii života, léčivou moc rostlin, přirozený rytmus ročních období
a v upálení každého, kdo k těmto pravdám nepřistupuje s tím pravým
nadšením. Také se dlouho a podrobně zabývali samými základy stvoření
a nakonec zformulovali následující teorii: Vesmír, tvrdili, existoval
díky vyváženosti 4 základních sil, které nazývali Nadpřirozeno,
Přemlouvání, Nejistota a Nasranost.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično
"Já tomu rozumím," usmál se Dvoukvítek. "Přes zeď a hurá do osvětlených
hospůdek a vinárniček, k pití, zpěvu a recitování veršů, co?"
"No, skoro," zabručel Mrakoplaš, "jen bys z toho musel vynechat
ten zpěv a verše."
-- T. Pratchett: Lehké fantastično
Spokojeným krokem prošel chodbou a vůbec si nevšímal zuřivých
výkřiků podvedených mágů, kteří právě zjišťovali, jak marné je pronášet
zaklínadla v místnosti, která je kouzlotěsná.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično
T. Pratchett: Čaroprávnost
"Takový je život, alespoň mi to říkali. Sám to pochopitelně neznám,"
pronesl Smrť.
-- T. Pratchett: Čaroprávnost
Pak si Esk vzpomněla na něco, o čem každý v Kyselé Prdeli říkal,
že to je mnohokrát lepší než pivo. Bylo to určitě moc zdravé, protože
v tom vlastně bylo jenom ovoce a taky spousta vymražování a převařování a
časté zkoušení malých kapek, které bábi opatrně zapalovala.
Když byly opravdu chladné noci, dávala si Bábi večer do teplého
mléka malou lžičku téhle medicíny. Musela to být lžička dřevěná, protože
kovovou to dost rychle ničilo.
-- T. Pratchett: Čaroprávnost
Oba vychutnávali ten skvěle hřejivý pocit, že jejich neznalosti
jsou mnohem větší než neznalosti obyčejných lidí, jejichž nevědomost se
týká jen obyčejných věcí.
-- T. Pratchett: Čaroprávnost
T. Pratchett: Mort
Vědci vypočetli, že pravděpodobnost existence něčeho tak výjimečně
nesmyslného jako je Zeměplocha je zhruba několik miliónů k jedné.
Jenže mágové zase spočítali, že při pravděpodobnosti, že se
nějaká věc může přihodit s pravděpodobností milión ku jedné, přihodí se
pravidelně devětkrát z deseti případů.
-- T. Pratchett: Mort
Loňky jsou byliny rostoucí v čase nazpět. Zasadíte jejich semena
letos a ony vám vyrostou vloni nebo předloni, podle druhu.
Mortova rodina se specializovala na destilaci lihoviny z loňkové
révy. Ta byla neobyčejně silná a vyhledávaná především věštci a
předpovídači štěstí, protože těm samozřejmě poskytovala možnost nahlédnout
do budoucnosti. Jediná nevýhoda byla v tom, že kocovina z ní bývala
pravidelně to ráno předtím, a abyste se jí zbavili, bylo potřeba pít
dvakrát tolik.
-- T. Pratchett: Mort
Je pravda, že i když je zeměplošský Smrť, jak sám říká, antropomorfní
personifikace, dávno už přestal používat tradičního koně-kostlivce,
protože už ho unavovalo neustále cestou zastavovat a přidělávat mu drátem
jednotlivé kousky, které z něj opadávaly.
-- T. Pratchett: Mort
Někdo by měl vymyslet jméno pro ten kratičký okamžik mezi
spánkem a bděním, kdy je lidské vědomí plné vlahého růžového nic. Ležíte
a v hlavě nemáte jedinou myšlenku s výjimkou podezření, že se k vám vrací
vědomí a vzpomínky, bez kterých byste se klidně obešli. To vše se spojuje
se skutečností, že jediná utěšující věc na vaší strašlivé budoucnosti je
skutečnost, že už nebude dlouhá.
-- T. Pratchett: Mort
Princezna Keli se probudila. Měla pocit, že slyší zvuk, jako
když někdo nedělá žádný hluk. Zapomeňte na hrášky pod matrací -
přirozený výběr za dlouhá staletí měl na svědomí, že nejdéle přežily ty
královské rody, jejichž členové dokázali rozeznat potmě najatého vraha
právě podle těch zvuků, které nedělal.
-- T. Pratchett: Mort
Mort vykřikl další kletbu, která se sykotem spadla ze vzduchu
a rychle se zahrabala do písku.
-- T. Pratchett: Mort
T. Pratchett: Magický prazdroj
Po nějaké době se začala knihovna uklidňovat a Mrakoplaš cítil,
jak napětí povoluje. V každém případě to však byl klid velmi křehký. Tu
a tam zašustila nějaká stránka. Ze vzdálených polic se občas ozvalo
zlověstné zavrzání knižního hřbetu. Po překonání počáteční paniky byla
teď knihovna napjatá a ostražitá jako angorská kočka v továrně na houpací
křesla.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj
Mrakoplaš ustoupil. V magii byl sice slabý, ale zatím zaznamenal
stoprocentní úspěch v tom zůstat až dosud naživu a nechtěl si pokazit
průměr.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj
Mrakoplaš si povzdechl. Strávil několik let hledáním míst, kde
by se mohl nějakou dobu opravdově nudit, ale nikdy se mu to nepodařilo.
Vždycky ve chvíli, kdy si myslel, že to už už dokáže, změnil se náhle
jeho život v divoký vír šílených událostí. Myšlenka na to, že se někdo
dobrovolně vzdal možnosti nudit se celých padesát let, v něm vyvolala vlnu
nevolnosti. Kdyby měl před sebou padesát let on, dokázal by pozvednout
nudu na úroveň umělecké formy. Dovedl si představit nekonečnou řadu věcí,
které by nedělal.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj
"Je to taková normální reakce. Mágové si vždycky kolem sebe staví
věže, stejně jako ty... jak se jmenujou ty věci, které se občas najdou na
říčním dně?"
"Žáby?"
"Kameny?"
"Neúspěšní gangsteři?"
"Larvy chrostíků, ty jsem myslel," řekl Mrakoplaš.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj
Čekat, že v tomhle prostředí přežije cokoliv bez ochrany, bylo
jako čekat sníh na povrchu supernovy. To naštěstí Zavazadlo nevědělo a
klidně se prodíralo magickými proudy, zatímco na víku a pantech mu
krystalizovala syrová magie. Bylo ve velmi zlé náladě, ale je třeba
upřímně říci, že na tom nebylo nic divného. Mělo to však za následek, že
jeho zuřivost reagovala s usazenou magií a výsledná energie se průběžně
uzemňovala, takže Zavazadlo halila mnohobarevná korona, která mu
dodávala vzhled rozzuřeného obojživelníka vylézajícího z hořícího
močálu.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj
Mrakoplaš se pohledem vrátil k vezírovi. Krajjův smích byl
pochmurný, ale vedle jeho úsměvu pořád ještě vypadal jako ptačí trylek.
Zdálo se, že ten se vezír naučil z matematických tabulek.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj
Jiná pověst - právě ta, kterou si vyprávějí mágové - říká, že
válku nakonec ukončili sami mágové, sešli se a jednáním vyřešili své
nesváry, aby v zájmu lidstva došli ke smíru. Tahle pověst byla všeobecně
přijata jako pravdivý popis událostí, i když ve skutečnosti působí stejně
důvěryhodně jako olověný záchranný pás.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj
Zabít bratra-mága pomocí obyčejné magie bylo téměř nemožné kvůli
silné vrstvě obranných zaklínadel, která každý z nich neustále vplétá do
sebejednoduššího zaříkadla. Je ovšem potřeba říci, že mág mága často zabil
pomocí obyčejných, tj. nemagických prostředků, ale to je povoleno a
násilná smrt podobného druhu se u mágů považuje za smrt přirozenou.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj
T. Pratchett: Soudné sestry
V tom se dveře otevřely. Otvíraly se velmi pomalu a se strašlivým
skřípotem. Obyčejné zanedbané dveře by nikdy tak skvěle nezaskřípaly -
museli jste se jim věnovat, chtělo to celé týdny pečlivé a přesné práce
s horkou vodou tu a nahřátými kameny tam.
-- T. Pratchett: Soudné sestry
Za skalními stěnami se rozkládalo městečko Visací Pes, kterému se
nějakým způsobem podařilo uchytit se na nevelké římse zavěšené na téměř
kolmé stěně kaňonu. V horách Beraní Hlavy bylo pěkných rovných míst až až,
ale potíž byla v tom, že většina z nich byla položena svisle.
-- T. Pratchett: Soudné sestry
Nastala Noc prasečí hlídky a ohlásila tak příchod nového
roku. A pak se děsivou náhlostí vůbec nic nestalo. Jeden muž putoval
z Ostrohřbetu do Lancre a během cesty nespatřil jediné světélko na
blatech, bezhlavého psa, kráčející strom, černý kočár bez kočího, dokonce
ani kometu, a museli ho odnést do hospody a dát mu pořádně napít, aby si
uklidnil pocuchané nervy.
-- T. Pratchett: Soudné sestry
Jeho první vzpomínky byly spojeny s dědečkem, který ho nutil
opakovat žerty a vtípky zpaměti a každou řádku mu vtloukal do hlavy řemenem.
Řemen byl ze silné kůže, a přestože byl pošitý rolničkami, nebylo to nijak
veselé.
-- T. Pratchett: Soudné sestry
T. Pratchett: Pyramidy
Smrť si povzdechl. Nebyl stvoření času a minulost a budoucnost
pro něj byla totéž, ale bylo období, kdy se pokoušel ukazovat každému
klientovi v té podobě, v jaké ho očekával. To se ale nedařilo, protože
obvykle nebyl schopen zjistit, jak si ho klient představuje, dokud nebyl
tento mrtev. Nakonec se rozhodl, že vzhledem k tomu, že nikdo z lidí ve
skutečnosti na svou smrt nevěří, udělá radost sám sobě, a uchýlil se
k tradičnímu a pohodlnému rouchu s kápí. V téhle podobě ho přijímali
všude stejně ochotně jako ty nejlepší kreditní karty.
-- T. Pratchett: Pyramidy
T. Pratchett: (Faust) Erik
Je zajímavé, že bohové Zeměplochy nikdy nestáli o to, soudit duše
mrtvých, a tak se lidé dostanou do pekla jedině tehdy, když jsou do hloubi
srdce přesvědčeni, že si takový trest zaslouží. Nemohou se ovšem dostat do
pekla, pokud o něm v životě neslyšeli. To vysvětluje, proč je tak důležité
střílet misionáře na potkání.
-- T. Pratchett: (Faust) Erik
Mrakoplaš nebyl zvyklý na to, že se lidé radují, když ho vidí.
Bylo to nepřirozené a nevěštilo to nic dobrého. Ti lidé totiž nejen
jásali, ale dokonce po nich házeli květiny a klobouky. Klobouky sice
byly vyrobeny z kamene, ale ta myšlenka v tom byla.
-- T. Pratchett: (Faust) Erik
T. Pratchett: Pohyblivé obrázky
"Alchymie je příliš nebezpečná," prohlásil arcikancléř rozhodným
hlasem. "Je třeba míchat v ní spoustu různých podezřelých věcí a odříkávat
zbytečné množství podivných slov, znáte to: 'a co by se teď tak asi stalo,
kdybychom do toho přidali kapku téhle žluté vodičky?' a pak chodíte čtrnáct
dní bez řas a bez obočí."
-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky
Arcikancléř se vrátil z lovu a stěžoval si každému, koho potkal,
že v okruhu šesti kilometrů nenašel jediný slušný pstruhový potok.
V řece Ankhu se pochopitelně rybařit nedalo, protože když jste
chtěli dostat háček pod hladinu, museli jste ho tam zašlápnout nohou.
-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky